Jsem rodič. Jsem v obraze.

Proč nestačí (základní) škola života?

Proč je dobrá škola vždy lepší než žádná škola? Jak špatná musí škola být, aby bylo lepší se jí vyhnout?
Co všechno navíc může dítěti dát dobrý učitel? A co aktivní rodič?
Co všechno může rodič zachránit a co znamená koncept nejlepšího dosažitelného portfolia?
Proč je spoléhání výhradně na vlastní intuici nebezpečné u dětí i rodičů? A jak s tím souvisí naše dlouhou evolucí formované predispozice? Čtenářské dílny jako příklad pozitivního peer preasure.

Cílem není děsit rodiče domškoláků nebo unschoolerů. Naopak. Ochota věnovat vzdělávání svých dětí opravdu hodně času je chválihodná a zasluhuje velký respekt. Je třeba ale znát i rizika s tím spojená. A někdy není třeba tak mnoho, abyste získali to nejlepší z obou světů.

Pracuji. Jsem v obraze.

Štěstí si nekoupíte.

Co skutečně znamená převzít odpovědnost za svůj osud?
Proč je to vlastně to nejdůležitější a proč je osobní růst jeho klíčovou komponentou?
Proč ale není “průmysl” osobního rozvoje vždy mazlík a jak poznáte, když se chová spíše jako sekta?
Kdy tedy dává externí pomoc největší smysl a kdy je to naopak jen převlečená prokrastinace?
Jak s tím vším souvisí koncepty “agency, self-efficacy a locus of control”? A hlavně, jak jejich pochopení nejlépe využít?

Dokud nepřevezmete odpovědnost, budete jako klient autoservisu. Odkázáni na vůli a zvůli. Můžete mít štěstí, ale taky nemusíte.

Jsme tým. Jsme v obraze.

Aby změny nebolely (tak moc).

Proč změny bolí a proč by nemusely?
Co mají společného tři nejpoužívanější modely “Change Managementu” a jak to souvisí s rozvojem?
Proč to mají české týmy často těžší než ty na Západ od nás?
Jaké jsou nejčastější chyby a proč se opakují stále dokola?
Jak vlastně zvládnuté řízení změny vypadá a proč je pro některé manažery fakticky nedosažitelné?

Změna už se stala standardní součástí běžného i pracovního života. Dát svému týmu schopnost vyrovnávat se změnami už bude brzy podmínka nutná, nikoliv dostačující.