Máte občas pochybnosti, zda je Váš přístup k výchově ten správný? Jaké dobré a jaké špatné návyky si přinášíte ze svého dětství a uvědomujete si je vůbec? Je dobrý nápad spoléhat se na intuici a co všechno můžete svým přístupem ovlivnit? Zjistěte, jak to s výchovou je a zda se jí chcete více věnovat.

Děti nezměníte. Ale podle toho, jakým podnětům je vystavujete, rozhodujete o podmínkách pro jeho rozvoj.  Každé dítě může být šťastné a sebevědomé, stejně jako může být smutné a ustrašené.

Stejně jako mají jednotlivé národy vlastní kulturu, neseme si i my vzorce chování, které jsme jako děti přirozeně nasály jako součást své identity. To, že si některé věci neuvědomujeme ještě neznamená, že je děláme správně. Stejně jako ve školství se stále používají metody, o kterých již bezpečně víme, že nefungují, platí i ve výchově obrovská setrvačnost. A ta není vždy výhodou. To, že nepřeneseme veškeré výchovné zvyklosti svých rodičů i na svoje děti ještě neznamená, že si svých rodičů nevážíme. Naopak, schopnost kritické reflexe ocení právě naše děti, které tak budou později i lepšími rodiči.

Prvním krokem je uvědomění si, jaké výchovné zásahy vlastně děláme.  Dalším krokem je pochopení principů, co těmito výchovnými zásahy způsobujeme.  Rodiče, kteří nespoléhají jen na intuici,  tak dokáží upravit svůj přístup s ohledem na změnu okolností v rodině nebo ve společnosti. Vyhnou se tak nálepkování typu: “to bychom si my nikdy nedovolili”,  “dnešní děti jsou rozmazlené a neposlušné” a na místo toho dokáží připustit, že děti jsou jen věrným odrazem podnětů, kterým jsou vystaveny. Proto raději přemýšlejí, co podpořit, co  změnit a čemu se raději úplně vyhnout.